Barabové 3

Výstavba „horských“ silnic

Petr Zahnaš

Na konci 19. století začal na Vítkovsku, Budišovsku a Odersku do té doby nebývalý rozvoj průmyslové výroby. To s sebou neslo také přirozený nárůst dopravy. Vedle přepravy surovin a hotových výrobků, bylo nutno zajistit také možnost dojíždění dělníků z okolních obcí do rostoucího počtu továren a provozů v uvedených městech. Páteří dopravy v tomto regionu se stala železniční trať ze Suchdolu nad Odrou přes Odry a Vítkov do Budišova. Vedle toho, s nastupující automobilovou dopravou, narůstala potřeba stávající silnice a cesty, které dosud sloužily jen k jízdě koňských povozů, upravit a přebudovat tak, aby na nich mohly jezdit také automobily a poštovní autobusy, velmi často dopravující také lidi. Vzhledem k technické úrovni tehdejších automobilů bylo často nutno stávající cesty nejen upravit z hlediska kvality jejich povrchu, ale také často úplně změnit jejich trasu nebo stavět silnice zcela nové. Nejdůležitější příčinou bylo to, že tehdejší automobily nebyly technicky schopny překonávat prudká stoupání původních vozových cest pro koňské potahy a také pro svůj snadný pohyb vyžadovaly jinou, daleko lepší kvalitu povrchu silnic. Proto se také zde začaly budovat nové silnice se štětovaným, tvrdým povrchem, jejichž trasy byly ve zdejší kopcovité krajině záměrně voleny tak, aby jejich stoupání bylo co nejmenší. V důsledku toho se nám zde dochovaly silnice, které se dnes až neuvěřitelně klikatí a stoupání překonávají četnými serpentinami. Tak například na původně rovné cestě, vedoucí z Mikolajic do Melče, vznikla poté, co překonala tok potoka Melečku, ostrá levotočivá zatáčka a poměrně malé stoupání před Melčí pak nová silnice překonává prudkou pravou serpentinou. Asi 150 metrů za ní, před vrcholem kopce, se opět napojuje na trasu původní staré vozové cesty.

Odry, ležící v širokém údolí, protékaném stejnojmennou řekou, byly v té době městem, s nejintenzivněji se rozvíjejícím průmyslem v okolí. Proto i zde narůstala potřeba zlepšení spojení s okolními obcemi, ležícími na okolních kopcích. A právě z Oder do Dobešova, Veselí, Pohoře a Tošovic v té době vznikly nové silnice, mající charakter serpentinami se vinoucích „horských“ silnic, ačkoli fakticky překonávají převýšení řádově stovek metrů. Do Obce Pohoř, ležící na kopci mezi Odrami a Fulnekem, byla silnice budována protisměrně, z obou stran. Od na Moravě ležící Pohoře dolů byla vybudována již na začátku 20. století a končila nad úpatím kopce, asi 1,5 km před Odrami. Její dostavba ze strany slezské, tedy od Oder, byla až k moravskoslezské hranici, protínající ji v její poslední serpentině, započata až v roce 1913. Italský stavitel Anselmo Vanzin, který také patřil do „rodiny“ Barabů, odborníků na stavitelství v horském terénu, ji pak dokončil až na počátku první světové války, v roce 1915. Náklad na tento úsek silnice, dlouhý 1488 metrů, byl 34. 417 K.

Další zdejší silnicí, mající ještě výraznější horský charakter, byla silnice, vedoucí z Oder vzhůru do Tošovic a odtud klesající do Jerlochovic, ležících v údolí Husího potoka. I na ní najdeme několik serpentin a její největší stoupání je 7,3 %. Byla dokončena v roce 1906 a dne 24. září téhož roku byl na ní po kolaudaci slavnostně zahájen provoz.

Třetí silnice vede z Oder na jihovýchod a táhlými serpentinami stoupá po úbočí Veselského kopce. Zalesněnými stráněmi pak vede do obce Veselí, poblíž níž dnes stojí z daleka viditelný vykrývací televizní vysílač. Tato silnice byla ze čtyř zmíněných silnic stavěna jako poslední. V letech 1923 – 1925 ji stavěla firma českého stavitele Rudolfa Lipovského. Je 4,9 km dlouhá a na své trase překonává převýšení 216 m. Stavbu financoval opavský okres, a na celkových nákladech, které činily 704.145 Kč, se stát podílel jednou třetinou a město Odry pak částkou 82.516 Kč.

Čtvrtá oderská „horská“ silnice, vedoucí z centra města do Dobešova, měla nejzajímavější historii. Má nejodvážnější serpentiny, klikatící se přímo nad městem a je z ní také nejpěknější výhled do údolí řeky Odry a na samotné město. Původní cesta z Oder do Dobešova, vedla od města západně ležícím Mlýnským údolím, kolem stejnojmenného potoka. Byla velmi příkrá a ve vlhkém terénu údolí špatně sjízdná. Za špatného počasí nebyla často po dlouhou dobu sjízdná vůbec. Již od roku 1867 žádalo oderské městské zastupitelstvo opavský Zemský úřad slezský o její přeložení do vedlejšího Divokého údolí a přestavbu na silnici. Protože Zemský úřad žádosti nevyhověl, opakovalo ji město po deseti letech znovu, ale ani tentokrát nepochodilo. Až do osudu této silnice zasáhla zvláštní shoda okolností. V roce 1892 se v okolí Oder konaly císařské dělostřelecké manévry, kterým osobně velel arcivévoda Evžen. Se svými dělostřeleckými oddíly byl ukvartýrován přímo v Odrách a při přesunu těžkých děl směrem k Dobešovu nemohli vojáci prudké stoupání po rozmoklé cestě překonat. To ohrozilo úspěch nacvičované bojové akce, a proto arcivévoda Evžen vlídně naslouchal požadavkům oderských na výstavbu nové silnice, která by mohla mít také strategický význam. Novou žádost od nich arcivévoda převzal a nutnost výstavby cesty také ze strategických důvodů doporučil. Poté byla naléhavá veřejná potřeba výstavby silnice státními orgány uznána a její stavba povolena na státní náklady. Odry ani Dobešov nebyly její stavbou finančně zatíženy. K jejímu budování bylo i tentokrát využito znalostí a zkušeností osvědčeného italského barabského stavitele Anselma Vanzina. Náklady na výstavbu 7288 metrů dlouhé silnice se vyšplhaly na 140.000 rakouských korun a její stavba byla dokončena v roce 1900. Oproti původním cestám nevede žádným údolím, ale Vanzi ji odvážně vyprojektoval tak, že se jejích pět serpentin vine nad městem přímo ve svahu Dobešovského vrchu a vede dále přes Dvořisko do Dobešova. Její největší stoupání je 7%, a protože vede po holých, nezalesněných svazích, jsou z ní velmi pěkné výhledy přes údolí Odry směrem k Fulneku. O šest let později, v roce 1906, byla z města, prodloužením Nádražní ulice, vybudována vzhůru přímá spojka o délce 150 m, která si vyžádala další náklady ve výši 3556 rakouských korun.

Vznikem těchto silnic byl dán základ pro další rozvoj automobilové dopravy v okolí města Oder. I přesto, že automobily za uplynulé století prodělaly bouřlivý rozvoj, silnice jsou dodnes udržovány ve svých původních trasách a tak i dnešní silná auta jezdí po klikatých romantických „horských“ silnicích a nám to dává možnost si vychutnat kouzlo těchto více než sto let starých, romantických silnic.